តន្ត្រីប្លែកៗ

អ្នកនៅទីនេះ:
<ថយក្រោយ

តន្ត្រីប្លែកៗ

Období hudebního baroka je obvykle kladeno do rozmezí let 1600 až 1750. Jedná se však pouze o orientační vymezení. Původ Termín baroko, přejatý z dějin umění, je odvozen z portugalského a francouzského barroc, tzn. perla nepravidelných tvarů. V tomto případě platí označení pro nabubřelost starého umění, barokní hudba platila za harmonicky zmatenou, melodicky obtížnou a kostrbatou. Teprve 19. století přineslo kladné hodnocení baroka.

Viola d'amore

Viola d'amore (česky také viola milostná), je šesti- nebo sedmistrunný smyčcový hudební nástroj s rezonančními strunami, užívaný zejména v barokní a klasicistní hudbě. Při hře se drží pod bradou, podobně jako housle.

Hof-Musici

Barokní soubor Hof-Musici je hudební těleso založené cembalistou Ondřejem Mackem roku 1991 (tehdy jako Cappella Accademica). Charakteristika Hof-Musici je hudební soubor, který se specializuje na tzv. poučenou interpretaci barokní hudby, tzn. s použitím dobových hudebních nástrojů. Tomu odpovídá repertoár zaměřený zejména na hudbu italských (neapolských a benátských), či německých skladatelů, jejichž díla byla prováděna v zemích Habsburské monarchie.

Hudební epocha

Epocha označuje časové období v hudbě, v němž převládají určité společné stylistické prvky a znaky.Členění Obvyklé členění evropských dějin hudby je následující:Hudba pravěku a starověku Hudba antických kultur. Středověká hudba (8. až 15. století)Renesanční hudba (15. a 16. století)Barokní hudba (cca 1600 až 1750)Klasika (klasicismus - raná klasika, vídeňská klasika) (cca 1730 až 1830)Hudba romantismu (19. století)Hudba 20. století (20. a 21. století). Ve 21. století je členění podle směru hudby stále jemnější. Podle toho se dělí například dějiny jazzu na: Oldtime Jazz (New Orleans, Dixieland, Ragtime atd.) Klasický jazz (Swing, Mainstream Jazz)Moderní jazz (Bebop, Cool Jazz, Free Jazz atd.)Populární hudba se člení podle desetiletí.KritikaKaždý výraz pro označení hudební epochy je ovšem poněkud problematický, neboť vzbuzuje dojem, že se rozdílné styly v historii přímo a plně vydělily. To vede k problémům ve vymezení, neboť ve skutečnosti vždy existovalo současně vícero stylistických proudů, jež měly společného jen málo (často si naopak oponovaly), pozvolné překrývání, významné styly pouze místně apod. Proto jsou přední hudební vědci např. v nahlížení vídeňského klasicismu a romantismu toho názoru, že tyto styly tvoří jednu velkou epochu s vnitřní rozmanitostí stylů.

Ars rediviva

Ars rediviva byl český komorní soubor, který se jako jeden z prvních v poválečné Evropě soustavně věnoval zejména barokní hudbě a otázkám její historicky poučené interpretace. Historie - Soubor byl založen v roce 1951 flétnistou Milanem Munclingerem a jeho ženou, klavíristkou a cembalistkou Viktorií Švihlíkovou. Z podnětu Václava Talicha tak Ars rediviva navázala na komorní koncerty, které po zániku Českého komorního orchestru ještě Talich nastudoval s některými jeho instrumentalisty (podrobněji viz Milan Munclinger, František Sláma). V letech 1951–56 byl Václav Talich uměleckým poradcem souboru. Na jednotlivých koncertech spolupracovali s Milanem Munclingerem a Viktorií Švihlíkovou nejprve např. houslista Alexandr Plocek, violoncellista Josef Šimandl, hobojista František Hanták, flétnista Géza Novák.

Mezinárodní varhanní festival barokní hudby

Mezinárodní varhanní festival barokní hudby se v Opavě konal od roku 2001 v chrámu sv. Ducha. Od roku 2008 byl kvůli problematickému financování pozastaven. Iniciátorem a pořadatelem je opavský varhaník Tomáš Thon. Interpreti hrají na třímanuálový nástroj s mechanickou trakturou z dílny varhanáře Václava Smolky. Interpreti - Významní varhaníci, kteří na festivalu vystupovali (podle zemí původu):ČR: Jaroslav Tůma, Václav Uhlíř, Jakub Janšta, Petr Čech, Adam Viktora, Tomáš Thon. Francie: Sylvain Pluyaut. Německo: Helmut Franke. Itálie: Roberto Antonello. Polsko: Julian Gembalski. Anglie: Douglas Hollick. Belgie: Jan Vermeire. Slovensko: Mário Sedlár.

Theatrum Kuks

Theatrum Kuks je festival barokní kultury, především hudby, divadla a tance.V roce 2002 proběhl tzv. nultý ročník, od té doby se festival koná vždy koncem srpna v prostorách barokního komplexu Kuks. Doprovodnými akcemi festivalu jsou odborné přednášky, workshopy, instalace, výstavy a další aktivity.

Il natale d'Augusto (opera)

Il natale d’Augusto (Zrození Augustovo) je opera (doslova komorní slavnost s hudbou) italského barokního skladatele Antonia Caldary z roku 1733. Stejnojmenná Caldarova kantáta (Il natale d’Augusto a tre) byla provedena roku 1716 ve Viennes.

Litomyšlské dny barokní tradice

Litomyšlské dny barokní tradice je duchovně-kulturní festival pořádaný v Litomyšli římskokatolickou farností - proboštstvím Litomyšl. První ročník se uskutečnil v termínu 14. - 21. srpna 2016, druhý je plánován ve dnech 13. - 20. srpna 2017.

ល្ខោនអូប៉េរ៉ា

Opera (z italského opera in musica, hudební dílo) je umělecká forma spojující dramatické divadelní představení s hudbou tak, že herci text (libreto) zcela či zčásti zpívají za instrumentálního doprovodu.

Antonín Reichenauer

Antonín Reichenauer, rovněž Jan Antonín Reichenauer, (ca. 1694 – 17. března 1730 Jindřichův Hradec) byl český hudební skladatel.Život Antonín Reichenauer se narodil kolem roku 1694, přesné datum a místo narození ani bližší údaje o jeho hudebním vzdělání však nejsou známy. Od roku 1721 je doložen jeho pobyt v Praze. Snad byl ředitelem kůru v dominikánském kostele Sv. Máří Magdaleny na Malé Straně. Působil v kapele hraběte Václava Morzina, pro kterého pravidelně komponoval. Podle některých zdrojů pracoval také pro hraběte Františka Josefa Černína, což se však zatím nepodařilo potvrdit. Na samém sklonku života se stal farním varhaníkem v Jindřichově Hradci, necelý měsíc po nástupu do funkce však zemřel. Až po otcově smrti se zde narodil jeho poslední syn Václav Hypolit.

Klasicismus (hudba)

Období hudebního klasicismu se datuje zhruba mezi lety 1750-1820, v podstatě po dobu celého 18. století, především jeho druhé poloviny. Melodicky a harmonicky se snaží o ucelené a přehledné dílo. Oproti baroku a romantismu je klasicismus klidnější směr. Je ovlivněn racionalismem a návratem k antice. Orchestr byl obohacen o lesní roh, trubky, tympány, či klarinet. Každý sloh se uskutečňuje více nebo méně plynule: zatím co jeden styl doznívá druhý vzniká. Vznikají i složité hudební formy např.: sonátová forma, sonáta, sonatina, symfonie, smyčcový kvartet etc.

Neoklasicismus (hudba)

Hudební neoklasicismus je hudební směr 20. století. Zejména v meziválečné éře se někteří autoři vážné hudby začali vracet k řádu klasicistické (a někdy dokonce barokní) hudby, čímž oponovali pozdnímu romantismu na straně jedné a formálním experimentům (zejm. expresionismu) počátku 20. století na straně druhé. Technicky to sebou neslo metrické zjednodušení, oživení technik a forem jako passacaglia, concerto grosso, motetová technika, návrat k tonalitě a klasickému orchestru. Vůči tzv. programové hudbě, zejména romantické, neoexpresionisté stavěli tzv. absolutní hudbu (hudbu "o ničem", hudbu pro hudbu samu, někdy též "abstraktní hudbu"). Nešlo však o umělecké hnutí, k němuž by se autoři otevřeně hlásili, spíše o trend, který až druhotně rozpoznala muzikologie. Také je zřejmé, že autoři řazení k neoklasicismu, mu věnovali obvykle jen část svého díla. Patří k nim zejména Sergej Prokofjev, Igor Stravinskij, Marek Daněček, Paul Hindemith, Maurice Ravel, Manuel de Falla, Nadia Boulangerová, Iša Krejčí či Alfredo Casella.

Svatojánské slavnosti Navalis

Svatojánské slavnosti Navalis jsou slavnosti sv. Jana Nepomuckého, které se konají každoročně 15. května v Praze, v předvečer svátku světce. Výraz navalis je přejatý z latinského označení lodní hudby – Musica navalis in honorem Sancti Ioannis Nepomuceni (Lodní hudba k poctě sv. Jana Nepomuckého).

Argippo

Argippo (RV 697) je opera od Antonia Vivaldiho, která byla poprvé uvedena roku 1730 v operním divadle hraběte Františka Antonína Šporka v Praze. Historie. Vivaldi v Praze. Vivaldiho operní představení do Prahy přivezl benátský zpěvák a impresário Antonio Denzio, kdy zde skladatel uvedl šest svých oper v divadle hraběte Šporka, z nichž dvě byly zkomponovány přímo pro Prahu: Argippo (podzim 1730), a pasticcio Alvilda, Regina dei Goti (jaro 1731) a představení zřejmě řídil sám autor.

Homofonie (hudba)

Homofonie (z řečtiny) znamená takový druh polyfonní hudby, při němž je jeden vedoucí melodický hlas (cantus firmus) doprovázen jedním nebo několika doprovodnými. Všechny mají společný rytmus a dohromady tvoří akordy.

České muzeum hudby

České muzeum hudby (do roku 2001 Muzeum české hudby) je specializovaná část Národního muzea v Praze, zaměřená na materiály s hudební a instrumentální tematikou. Sídlí v přestavěném bývalém kostele svaté Máří Magdalény na adrese Karmelitská 388/2 a 4, Újezd 388/50, Hellichova 388/10, na Malé Straně, Praha 1.

Cecilia Bartoli

Cecilia Bartoli (* 4. června 1966, Řím) je významná italská koloraturní mezzosopranistka. Nejznámější jsou její interpretace hudby Mozarta a Rossiniho, dále méně známé barokní a klasické skladby. Prodala přes 10 milionů desek, obdržela 6 cen Gramophone a 5 cen Grammy.

Cantio antiqua

Cantio antiqua je pěvecký sbor z České republiky.HistorieSmíšený komorní sbor Cantio antiqua založili pod uměleckým vedením sbormistra Petra Nejedlého koncem 80. let členové zaniklého studentského sboru Cantus semper vivus, který vedla prof. Věra Jankovičová při gymnáziu Budějovická v Praze 4. V současném složení vystupuje Cantio antiqua asi od roku 2014.

Gigue

Gigue nebo též giga, ev. gigha, (vyslovujeme „žig“) je barokní tanec živého, veselého až skotačivého charakteru, nejčastěji v 3/8, někdy i v 6/8, 6/4, 9/8 nebo 12/16 taktu.Gigue má zastoupení v rozsáhlejších sonátách a koncertních skladbách, avšak nejčastěji se používala jako závěr barokní suity, jak to dokládá např. 6 suit pro violoncello sólo Johanna Sebastiana Bacha, kde je každá suita ukončena právě gigou. Gigue je také hudební nástroj, který pochází z cca 11. - 13. století. Byl velmi oblíbeným hudebním nástrojem potulných zpěváků a hudců, kteří jezdívali od království ke království.

Ondřej Macek (hudebník)

Ondřej Macek (* 12. prosince 1971 Praha) je český hudebník, cembalista, hudební vědec a badatel. Zaměřuje se především na hudbu barokního období a zejména pak na operní tvorbu období baroka. Od roku 1997 žije a působí na zámku v Českém Krumlově, kde se zabývá výzkumem a interpretací barokní opery.

Miroslav Venhoda

Miroslav Venhoda (14. srpna 1915 Moravské Budějovice – 10. května 1987 Praha) byl hudební skladatel a teoretik, dirigent Pražských madrigalistů, interpret renesanční a barokní hudby.

Josef Antonín Sehling

Josef Antonín Sehling, též Seling, Seeling, Sölling (7. ledna 1710 Toužim – 17. září 1756 Praha) byl český barokní hudební skladatel.Život ToužimJosef Antonín Sehling se narodil 7. ledna 1710 Johannu Adamovi a Marii Magdaleně Sehlingovým, příslušníkům významné toužimské měšťanské rodiny, která se v Toužimi usadila patrně někdy v 16. století. Její příslušníci pravidelně zastávali místa v městské samosprávě a žili v Toužimi až do odsunu německých obyvatel po roce 1945.

Robert Hugo

MgA. Robert Hugo (* 15. června 1962 Praha) je český varhaník, cembalista, dirigent, hudební teoretik především v oblasti barokní hudby a vysokoškolský pedagog. Od roku 1991 působí jako regenschori v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze (Římskokatolická akademická farnost Praha). V roce 1992 založil hudební soubor zaměřující se na interpretaci staré hudby Capella Regia Musicalis, který v současnosti nese název Capella Regia Praha.

Zobcová flétna

Zobcová flétna je dechový nástroj patřící do kategorie dřevěných dechových nástrojů. Bývá vyrobena ze dřeva nebo plastu, kvalitnější nástroje zpravidla z tvrdých dřev domácích i exotických (javor, hruška, palisandr, eben).

Plaude Laetare Gallia

Plaude Laetare Gallia (česky: Raduj se a zpívej Francie, LWV 37) je velké moteto, které zkomponoval Jean-Baptiste Lully, k oslavě křtin Velkého Dauphina Ludvíka, syna krále Ludvíka XIV. Ty se konaly 7. srpna 1668 v kapli na zámku Saint-Germain-en-Laye. Slova napsal Pierre Perrin.

Hana Blažíková

Hana Blažíková (* 2. prosince 1980 v Praze) je česká sopranistka a harfenistka. Specializuje se zejména na středověkou, renesanční a barokní hudbu.Životopis. Studium - Hana Blažíková se narodila v Praze, kde absolvovala Karlovu univerzitu v oborech hudba a filosofie. V roce 2002 také úspěšně zakončila studium zpěvu u Jiřího Kotouče na Pražské konzervatoři. Posléze absolvovala hodiny zpěvu u Poppy Holdena, nizozemského pěvce Petera Kooije, Moniky Mauch či Howarda Crooka.

Passacaglia

Passacaglia (čti passakalja) je hudební forma vzniklá v barokním období původně ve Španělsku. Passacaglia svého největšího rozkvětu dosáhla právě v barokní době, ale můžeme se s touto formou setkat i u skladatelů 20. století. Používali ji i skladatelé atonální hudby (např. Arnold Schönberg). Jedná se o skladbu zpravidla vážného charakteru a je často, ale ne vždy, vystavěná na ostinátním basu a třídobém taktu. Jde obvykle o kontrapunktické variace, které vznikají tak, že skladatel neustále opřádá „tvrdošíjné“ (ostinátní) téma v basu novými a novými kontrapunkty. Kontrapunktické variace jsou tedy opakem variací, jejichž téma se mění po stránce melodické, rytmické, stylizační (tzv. formální variace), nebo též po stránce harmonické a formální (tzv. charakteristické variace).

Česká barokní literatura

Jako česká barokní literatura (též pobělohorská literatura) se označuje písemnictví českých autorů z doby pobělohorské, mezi bitvou na Bílé hoře (1620) a druhou třetinou 18. století, kdy v českých zemích skončilo baroko a začalo osvícenství.

Ostinátní bas

Ostinátní bas (basso ostinato) je zvláštní forma basové linky. Nejčastěji se jedná o melodickou figuru, která má několik málo taktů a která se neustále mnohokrát po sobě opakuje i přesto, že ostatní hlasy se harmonicky mění.

Orchestr

Orchestr je označení pro početnější hudební instrumentální těleso, v němž jsou alespoň hlavní nástroje zastoupeny více než jedním hráčem. Na rozdíl od menších těles (duo, kvarteto atd.) orchestr většinou řídí dirigent.

Barokní opera

Barokní opera je hudebně-pěvecký a divadelně-dramatický žánr, který se vyskytoval v evropské hudbě přibližně od počátku 17. do konce 18. století. Dějiny - Barokní opera má svůj původ v Itálii. Původně byla záležitostí pouze uzavřené aristokratické společnosti, brzy se však začala pořádat také veřejná vystoupení. V roce 1637 se v Benátkách poprvé objevila myšlenka "sezónního" (Carnival) pořádání veřejných operních představení, které by byly financovány z prodeje vstupenek. Z Mantovy přijel do Benátek Claudio Monteverdi a kolem roku 1640 pro zdejší operní scénu zkomponoval své poslední opery Il ritorno d'Ulisse in patria a L'incoronazione di Poppea. Jeho nejvýznamnější žák Francesco Cavalli pomohl šířit operu po celé Itálii.

Klasická hudba

Klasická hudba (nezaměňovat s pojmem klasicistní hudba), někdy také vážná hudba, je široké a dosti nespolehlivé označení pro evropskou hudební tradici a hudební formy z ní odvozené, do níž se dnes řadí zejména období renesance, baroka, klasicismu a romantismu. Je charakteristická pro západní kulturu. Mimoevropské kultury nevyvinuly žádnou hudební tradici srovnatelnou s evropskou klasickou hudbou.

Barokní pop

Barokní pop je hudební žánr inspirovaný barokní hudbou a popem.

Galantní styl

Galantní styl, případně galantní hudba (francouzsky musique galante, německy Galante Musik) je označení pro ne zcela jednoznačně vymezený hudební styl druhé třetiny 18. století spadající do období pozdního baroka a tvořící přechod od barokní hudby k hudebnímu klasicismu. Od barokní hudby se odlišil lehší a uvolněnější formou.

Barokní divadlo

Barokní divadlo lze definovat jako protipól klasického divadla a odraz neporozumění principům řecké tragédie, kde umění nesmělo protiřečit rozumu. Jeho vznik je spojován s nástupem nových uměleckých žánrů opery a baletu. V barokním divadle je činoherní, taneční, pěvecká a hudební složka organicky propojena do jednoho celku.

Interpret (hudba)

Pojem Interpret se v hudební oblasti vyskytuje velmi často a označuje hudebníka, který provádí (interpretuje) skladbu hudebního skladatele přesně podle notového zápisu nebo text písně napsaný textařem, libretistou nebo básníkem.

Zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově

Zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově je součástí zámku Český Krumlov, s jehož hlavními budovami je propojeno Plášťovým mostem. Rozsahem vybavení a stavem zachování původního barokního divadla se jedná o přední památku svého druhu ve světovém měřítku. Divadlo a jeho vybavení je stejně jako celý zámek chráněno jako národní kulturní památka.

Stará hudba

Pojem stará hudba je přibližné označení evropské hudební styly od středověké přes renesanční po barokní hudbu, tedy zhruba po období kolem roku 1750. (Pro hudbu antiky a středověku se používá označení raná hudba.)

Amsterdamský barokní orchestr a sbor

Amsterdamský barokní orchestr a sbor (Amsterdam Baroque Orchestra & Choir) je soubor specializující se na autentickou interpretaci barokní hudby.V roce 1979 byl Tonem Koopmanem založen orchestr a v roce 1992 sbor. Cembalista, varhaník a dirigent Ton Koopman, který soubor vede, s ním natočil řadu nahrávek.Externí odkazy(anglicky) Bach-cantatas.com

Jana Semerádová

Jana Semerádová (* 19. září 1975) je od roku 1999 uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery. Absolvovala Pražskou konzervatoř a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studovala Teorii a provozovací praxi staré hudby. Svá studia zakončila na Královské konzervatoři v Den Haagu ve třídě Wilberta Hazelzeta. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburgu a Mnichově.

Baroko

Baroko či barok je umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17. a 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. Charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost.

Madrigal

Slovem nejasného původu madrigal se označuje několik uměleckých forem pozdního středověku a raného novověku, vycházejících především z italské kultury. Jsou toMadrigal čtrnáctého století (trecenta), poměrně jednoduchá, většinou dvouhlasá písňová forma, živá zhruba mezi roky 1300 až 1370. Jejím nejdůležitějším představitelem je Francesco Landini.

Basso continuo

Basso continuo, zkráceně continuo, také číslovaný bas, nebo generální bas (francouzsky: basse chiffrée, německy: Generalbass) je způsob vytváření (realizace) harmonické struktury skladby, při němž nástroj nebo skupina nástrojů hraje basovou linii a nad ní improvizuje harmonii podle číselných údajů skladatele.

Barokní kytara

Barokní kytara je typ kytary z doby baroka (cca 1600–1750); jde o předchůdce moderní klasické kytary. Označují se tak i dnešní nástroje vyrobené ve stejném stylu. Barokní kytara byla menší než kytara dnešní, měla jednodušší konstrukci a struny byly vyrobeny ze střev. Pražce se vyráběly také ze střev a ke krku kytary se přivazovaly. Typický nástroj měl pět strun, z nichž bylo čtyři nebo i pět zdvojeno a nástroj tak celkem měl 9 až 10 strun.

Interludium

Interludium (latinsky inter, mezi a ludus, hra) je mezihra, krátká instrumentální skladba nebo i scénka jiného žánru, která se vkládala mezi jednotlivé scény barokní opery nebo dramatu. V duchovní hudbě a zpěvu znamená často improvizovanou varhanní mezihru mezi jednotlivými slokami nebo písněmi. Pro tato interludia platila od 18. století poměrně přesná pravidla.

Collegium Marianum

Hudební a taneční soubor Collegium Marianum, založený v roce 1997, působí při kulturní a vzdělávací instituci Collegium Marianum v Praze. Od roku 1999 je jeho uměleckou vedoucí flétnistka Jana Semerádová. Jedná se o profesionální soubor se zaměřením na hudbu českých a středoevropských autorů 17. a 18. století.

Předehra (hudba)

Předehra (ouvertura) je úvodní instrumentální část opery, činohry, hudebního cyklu apod. Historie - Zpočátku šlo pouze o krátkou skladbu, která měla jediný účel, ohlásit začátek představení. V 17. století se obecně označovala jako sinfonia. Tyto první předehry byly zpravidla dvoudílné, při čemž první díl byl pomalý v sudém taktu a druhý díl rychlý, obvykle ve tříčtvrtečním taktu. Od tohoto počátku se vyvinuly další typy.

Ritornel (hudba)

Ritornel (z italského ritornello, což je zdrobnělina slova ritorno - návrat) je v hudbě opakující se instrumentální pasáž, kterou obvykle hraje celý orchestr, a kterou střídají sólové části.

ចែករំលែក